28. března 2018

Jak jsme bydleli v Pinterestu

Barcelóna je město nabušený kulturou a stylem, a tak když jsme se tam s Tomem vydali za trochou tepla v předjaří, řekli jsme si, že se musíme i nějak stylově ubytovat...

Teplo se díky závanu ruské ledové vlny nekonalo, ale zato stylu se nám dostalo vrchovatě. Jak je naším dobrým zvykem, řešíme vše na poslední chvíli, takže až zas tak na výběr nebylo, ale měli jsme štěstí. Tom ukázal na pokoj V srdci Barcelóny ve starém centru Barri Gotic, já uviděla vanu na nožičkách a bylo jasno.



Ve skutečnosti je ale ten byt ještě hezčí než na fotkách, slintala jsem od chvíle, co jsme v jednu ráno překročili práh. Ali a Guillaume mají opravdu vkus a jejich byt je vyladěný do nejmenšího detailu. Měli tam tak naklizeno a všechno srovnáno, že mám sto chutí celý Velikonoce píglovat.



Na Airbnb prostě fajn, že máte možnost potkat místní, kteří vám doporučí nejlepší tapas v okolí a řeknou i něco o tom kam nejít běhat, protože tudy zrovna bude pochodovat separatistická demoška... 




Ve vaně na nožičkách jsem se nakonec nekoupala, ale za to sprchovat se s palmou bych, prosím, chtěla každý den!



Uplně se vidím, jak ležím v té vaně a čtu si Kunderu ve francouštině :-D



Náš pokojíček byl sice super maličký, ale o to rozkošnější!


Orientální lucerna za oknem do světlíku mě dostala

Normálně oranžovou nemusím, ale sem si neumím představit lepší barvu



Prostě jsme se nestačili divit, že bydlet se dá i v Pinerestu, a docela dobře vám řeknu, bych si to nechala líbit i déle!

Pokud ještě nemáte účet na Airbnb a rádi byste se zkusili touto cestou někde ubytovat, zaregistrujte se přes můj odkaz a automaticky dostanete kredit 725Kč (a já získám na oplátku 375Kč za doporučení).

My už se snad jinak ani nikde neubytováváme, funguje to všude po světě, bydleli jsme přes Airbnb v Maroku, v Peru, v Itálii, v Londýněv Izraeliv JAR a dokonce i na Kubě a u nás v Čechách to funguje taky! 
Můžete si pronajmout samotný pokoj, celý byt, celý dům nebo třeba i seník či hausbot, tak se nebojte se k někomu nastěhovat, řiďte se recenzema předchozích návštěvníků a zaručeně už nebudete chtít nikdy na cestách bydlet jinak ;-)


A jak bydlíte vy, když cestujete? A bydleli jste taky někdy v Pinterestu? 





23. března 2018

Rostlinná štafeta vol. 4


Napište si do diáře, že ve čtvrtek 5. dubna od 16 do 20 hodin, proběhne v Zahradě na niti dalši, už čtvrté kolo Rostlinné štafety! Přihlašte se do události tady, ať vám neunikne žádná aktualita a pozvěte i kamarády!

Doufám, že jaro se nám umoudří a dorazí už také v plné parádě!

Pokud jste o Rostlinné štafetě ještě neslyšeli, nechte mě vám objasnit o co jde... 
Akce vznikla z potřeby zbavit se některých rostlin, kterých už jsem měla doma moc. Nemám ale to srdce svoje rostliny jen tak nechávat u popelnic, a tak mě napadlo, že je pošlu dál štafetou. Trochu mě k tomu inspiroval příběh pilei peperomioides, které říkám štafetová královna. 
A tak vznikla myšlenka Rostlinné štafety, kterou v Zahradě na niti pořádám od června 2016, mrkněte na úplně první kolo Štafety. 



O co jde na Rostlinné štafetě?

Hlavně o to, vyměnit svoje nechtěné rostliny/řízky/semínka a za jiné, které třeba zase něchce někdo jiný. Ale pozor, účast není podmíněná tím, že můsíte samy něco přinést, jediné pravidlo je, že si každý musí minimálně jednu rostlinu odnést! Většinou se jich sejde dost pro každého. 
Také jsem moc ráda, když ke svým rostlinám přidáte cedulku s příběhem rostliny. Některé mají příběh delší, některé žádný, pak stačí přidat třeba jen informaci se jménem, případně s tipy, jak jí pěstovat... rostlina s příběhem má ale mnohem větší cenu, protože k ní má člověk hned jiný vztah!



Budu se na vás moc těšit v Zahradě na niti na 4. kole Rostlinné štafety, tak doražte!





21. března 2018

ps.

A ještě jsem zapomněla na tyhle boží rostlinné nálepky se sukulenty a pojojovými rostlinami!




Jsem z nich úplně na měkko...


Rostlinné nálepky jsou také schované týhle ťuťu krabičce,
vejde se jich tam celých 43, prostě pořádná jarní dávka! 


Rostlinné nálepky, stejně jako květinové washi pásky jsou k dostání u mě v Zahradě na niti nebo na eshopu.



A teď už jaro pojď!

20. března 2018

Přivolávám washi jaro!



Je první jarní den a já ho letos přivolám jarníma washi páskama!

Nevím jak vy, já si přesně pamatuju svojí úplně první washi pásku, byla to od začátku láska na první polep! 
Byla zelená, strakatá a koupila jsem si jí asi před 6 lety v Amsterdamu v jednom design shopu. Až po nějaké době jsem zjistila, že to není obyč umělá izolepa, ale papírová páska a že pochází z Japonska.

Asi už všichni washi pásky znáte, protože se za tu dobu hodně rozšířily, ale kdybyste si náhodou lámali hlavu, co to vlastně to washi znamená, tak vám ušetřím hledání... washi znamená doslova "japonský papír" (wa v překladu označuje vše japonské, shi je papír). Nejkvalitnější washi pásky vznikají z pravého japonského papíru, já kvalitní washi pásku rozeznávám podle hedvábného povrchu papíru a lepidla, které nezanechává stopy, když washi pásku sundavám, ty luxusní jsou pro mě škoda, a ty nekvalitní se nedají používat.





Washi pásky mají neuvěřitelné množství využití.  
Já je používám hlavně na TO DO listy a na vlepování si lístků a fotek do diáře, k lepení plakátů a pohledů na zeď a na balení dárků a lepení obálek a vlastně na všechno, co je zrovna potřeba. Protože se snadno sundavají, jsem ochotná je použít i tam, kde bych jinak váhala, třeba jsem doma oblepila všechny vypínače. Letos se s nimi chystám ozdobit velikonoční vajíčka, protože ty květinové na to budou ideální!


zdroj

Plné album typů, co všechno se s washi páskami dá vyrábět a lepit najdete v mém washipáskovém albu na Pinterestu.

Po washi páskách se nijak zvlášť nepídim a rozhodně je nesbírám, ale už dlouho mi chyběly nějaké krásné květinové vzory, většinou narazím na geometrické nebo dětské motivy... a tak jsem se rozhodla udělat radost nějen sobě, ale i ostatním tvůrčím duším, které by rády nějaký ten rostlinný motiv a objednala jsem do Zahrady na niti  několik druhů květinových washi pásek. 

Nakonec jsem vybrala tyhle, které mi přišly nejkrásnější:







hrachor





monstera





pivoňka





chrpa




hortenzie





mimósa

  

Jsou to washipásky tradiční velikosti, na šířku mají 1,5 cm, na délku 7 m a jsou zabalené v krásných malinkých krabičkách, takže můžou posloužit třeba rovnou jako milé dárky pro milovníky květin!


Teď si jen vybrat, že?



A pak jsem ještě neodolala washi pásce s pokojovýma rostlinama, to byla taky láska na první pohled! Je na ní jedenáct rostlin, od tchýniných jazyků, přes kaktusy po pileu! No to nešlo jinak...








Hnedka jsem si s ní zkusila ozdobit mojí oblíbenou hranatou mističku a ještě teď se nad ní rozplývám...




Květinové washipásky v šesti variantách i Washi pásku pokojovky najdete v Zahradě na niti nebo také na eshopu.

Na co washi pásky nejradši používáte vy a jaké máte nejoblíbenější?


Tak krásný první jarní den, který bude rovně dlouhý, jako noc! Snad už na sebe to jaro nenechá moc dlouho čekat!

15. března 2018

Na vlastní pěst - Kuba

Varadero - Havana - Viñales - Trinidad - El Nicho - Varadero
(leden 2018)
Přílet
Na letiště ve Varaderu jsme leteli, protože sem zrovna byly levné letenky, jinak bych se tomuto místu úplně vyhla. Varadero poloostrov je turistický rezort (který vypadá jak ze 70. let) plný omšelých hotelů a kromě dlouhé bílé pláže je to tu vcelku ošklivé a brutálně turistické. Z letiště je to do rezortu ještě tak 20 minut taxikem (30CUC).
Na letišti si můžete rovnou vyměnit peníze, kurz byl ok. Pokud potřebujete internet, kartičku prodávají v odletové hale, kde se můžete rovnou i připojit (to jsme zjistili až při odletu). 




 
fronta na bankomaty
Peníze 
Na Kubě jsou dvě měny, kubánské peso (CUP) je určené pro místní a moc často ho do ruky nedostanete a konvertibilní pesos (CUC), které je určené pro turisty a pro nákup luxusnějšího zboží. Prostě něco jako koruny a bony za našeho socialismu. 


1 americký dolar = 1CUC = 25 kubánských pesos

Což v praxi vypadá tak, že místní mají všechno asi tak 20 x levnější než turisti, klasika gringo příplatek. Pokud se v tom neumíte orientovat může se stát, že zaplatíte v CUCech něco co je v CUPech, v turistických oblastech je ale všechno uváděno v CUCech. Tím pádem nepočítejte, že výlet na Kubu vás přijde nějak extra levně, nepřijde, je to tu stejně drahé jako v Evropě, jen kvalita služeb je  asi tak 3x nižší, pokud vůbec nějaké služby jsou.
Jeden z populárních triků je vám při nákupu čehokoliv vrátit na CUCy CUPy, takže 25 x méně, ty bankovky vypadají skoro stejně! Existuje na to jednouchý trik, koukejte na obrázky, na CUCech je architektura, na CUPech jsou osobnosti... jakmile vám někdo vrací bankovku s Cheguevarou, nejspíš vás právě okrádá!

Rozhodně doporučuji si vzít s sebou dostatek hotovosti, a to nejlépe v eurech, protože k americkému dolaru vám připočtou poplatek za výměnu (prostě El bloqueo!). Američani, kteří sem přijíždí mají kvůli tomu většinou s sebou kanadské dolary.
Bankomaty ve větších městech jsou, ale nám třeba nefungovaly některé karty, takže je lepší si fakt vzít všechno v hotovosti a mít to u sebe. Kartou nikde nezaplatíte.
Jen pro představu, běžný kubánec bere měsíčně 20CUC, profese jako dokroři mají 80CUC, jídlo v restauraci pro turisty stojí 5 - 15CUC, hamburgr v bistru si ale dáte třeba i za 1CUC. 



Průvodce
Zásadní věc pro cestování po Kubě byl pro mě průvodce Cuba Conga, který jsem úplnou náhodou objevila na jednom blogu. Samozřejmě se hodí i běžný průvodce, aby člověk získal základní přehled co kde je k vidění a měl informace po ruce i bez internetu (na což jsem se vykašlala a pak toho litovala, protože na Kubě už si průvodce fakt nekoupíte, ani přes internet). 
Jak píše inkognito autor Cuby Congy v úvodu, jeho průvodce začíná tam, kde končí Lonely Planet. Slibuju, že tahle knížka vás pobaví, nenajdete v ní tipy na nejlepší pláž, restauraci nebo muzeum, ale připraví vás na turistický zážitek na Kubě jako žádný jiný průvodce a ještě vám ušetří značné finanční prostředky. Nepočítala jsem to přesně, ale nám rozhodně ušetřila možná i několik stovek dolarů a přivodila pár záchvatů smíchu při pročítání spousty historek, které se autorovi na Kubě přihodily. Průvodce je pojatý jako návod na to jak hrát Cuba Conga hru, v které máte získat co nejvíc bodů za to, že odhalíte triky podvodníka, vyhastlíte lepší cenu s taxikářem nebo se nenecháte napálit od vexláka na ulici nebo paní co chce abyste jí koupili mléko pro její dítě...


"Tourists are the victims of all sorts of scams all over the world, mostly performed by people from the lower steps of the social ladder. In Cuba this is different. You risk being scammed, misled and abused by university professors, doctors and hotel managers. This makes the game of CubaConga most interesting, because they are intelligent opponents. I will get into this phenomenon, in the chapter about scams. For now it is enough to realize that even if you are an experienced traveller of so called difficult countries, you have to forget most of what you’ve learned when you arrive in Cuba." 

... má naprostou pravdu!
První slovo ze slovníčku pojmů, které na Kubě musíte znát:

"No hay" means we do not have it. You point out a dish on the menu and the answer is “no hay.” It is quite useless to work through a menu to find something you would like to eat. Just ask what they have and the process of ordering food will be a lot speedier. “No hay” can also refer to electricity or water. The inconveniences are simply a fact of life. Live with them." 



Příprava
Tu mám tendenci často vynechávat a nepřehánět, protože se prostě ráda nechávám zeměmi překvapit a nesnáším naplánované itineráře. 
Na Kubu se ale určitě vyplatí připravit, jak informačně, tak věcně. Počítejte, že na internet se dostanete velmi omezeně. A opravdu se vyplatí si nic nezapomenout, protože představa, že budu na Kubě shánět kartáček curaprox, opalovací krém nebo sluneční brýle, není moc příjemná. Ne že by to bylo úplně nesehnatelné (curaprox jo), ale určitě by to zabralo spoustu času a stálo by to dvakrát tolik než u nás. Pokud chcete jet na dovolenou nakupovat, nejezděte na Kubu.
Rozhodně nezapomeňte si vzít s sebou základní léky jako aspiriny, brufeny, černé uhlí nebo smektu... měla jsem tu střevní problémy, které jsem zatím nikde neměla a na které fakt netrpím. Taky se mi hodily špunty do uší, protože tu všude mají kohouty, i ve městech!


Internet
Když jsem u toho internetu... je to poněkud složitější... funguje to tak, že si musíte koupit ETECSA kartičku se stíratelným kódem, kterým se pak na hodinu můžete přihlásit na wifi. Kartičku si koupíte v kanceláři ETECSA za 1CUC, když vystojíte asi tak hodinovou frontu nebo si jí koupíte od vexláka na ulici za 2-3CUC. To ale není konec, pak ještě musíte najít tu wifi... většinou bývá u velkých hotelů nebo na některých náměstích či v parcích, nejlépe to poznáte tak, že se budete koukat po ostatních, když narazíte na místo, kde všichni postávají a koukají do mobilu, máte jí... ani teď ještě nemáte vyhráno, ještě zbývá se připojit, což může zabrat i několik desítek minut, podle toho jak moc je síť zrovna přetížená... nepočítejte s tím, že si koupíte knížku na amazonu nebo stáhnete obrázky či velké přílohy v mailu.
Pro nabíjení čehokoliv, na Kubě jsou americké zásuvky, potřebujete adaptér. 



Ubytování
Od roku 2011 mají místní povoleno pronajímat svoje domy a místnosti jako tzv. Casas Particulares a funguje tady i Airbnb, přes které jsme se ubytovávali my, jedna noc pro dva stojí cca 25CUC. Ze začátku to fungovalo dobře, ale asi po pěti dnech přestala aplikace fungovat, zjistili jsme, že to kubánci blokli, naštěstí měl Tom v telefonu aplikaci, která mu změnila IP adresu na americkou a zase to fungovalo...Airbnb jsme používali hlavně proto, že to je většinou záruka, že ti, co ho provozují umí alespoň základně anglicky, chtěli jsme se totiž dozvědět něco víc o životě na Kubě a já se sice španělsky domluvím, ale rozhodně si nepopovídám. Lidé se tu ale bojí mluvit o tom jak to tady chodí, takže jsme se stejně nic moc nedozvěděli. Navíc Airbnb platíte přes aplikaci, takže nám to šetřilo hotovost.


Jídlo a pití
Kuba bohužel nemá žádnou svojí typickou kuchyni. Restaurace nabízí většinou různé evropské kuchyně, hodně tu jedou těstoviny a pizzu. Samozřejmě seafood mají moc dobré a není nijak drahé, kupodivu i humra tu můžete vyzkoušet za rozumné peníze. Jinak je to většinou rýže s kaší z černých fazolí s něčím smaženým.
Byla jsem zklamaná, jak málo tu mají zeleniny a jak málo dostupné tu je ovoce. Nefungují tu žádná tržiště. Možná je leden špatné období, ale z ovoce měli jen papáju, ananas, kyselé pomeranče a občas banány. 
Rum je tu levnější než CocaCola, vodu jsme si kupovali jen balenou, ale dá se pít i kohoutková, jen je dost chlorovaná, prý to ale turistům moc neříkají, aby si kupovali tu balenou. Po incidentu s otravou z jídla, jsme ale kohoutkovou pak radši nezkoušeli.




Cestování
To je trochu místní noční můra. Pokud nejste na Kubě ve čtyřech, pronajmout si auto je drahé a navíc je to spojené s nebezpečím, že skončíte s prořízlími pneumatikami, aby vám je mohl zase někdo opravit nebo vám někdo nasymuluje cyklistickou nehodu nebo vás budou stavět policajti a chtít úplatky (dvě z těchto možností se staly mojí kamarádce a podrobně je popisují v průvodcích) nebo vlítnete do obří díry v silnici. 
Další možnost je cestovat autobusama, které jsou ale většinou vyprodané na několik dní či týdnů dopředu (pětileté plánování), takže pokud se chcete někam dostat je potřeba jít na autobusové nádraží den před odjezdem (rozhodně nechoďte na autobusák s batohem na zádech, když nemáte lístek!), zeptat se jestli jsou lístky a když nejsou, domluvit si sdílené taxi, které vás vyjde max. o 3-5CUC na osobu víc než autobus. S taxivexlákem se domluvíte na ceně, nebojte se smlouvat(!), dáte mu adresu a ráno pro vás přijede řidič, když budete mít štěstí, s parádní retro mašinou a doveze vás až na místo určení. Peníze zaplatíte řidiči až když vás doveze na místo. Pokud si nedomluvíte odvoz den dopředu, zaplatíte mnohonásobně víc. 
Auta jsou tu nedostatkové zboží, a tak jsou neskutečně drahá, starý model z 50. let minulého století stojí kolem 30 tisíc dolarů, takže všechno co tu jezdí jsou vlastně taxíky, protože každý kdo má auto se snaží si jím vydělat. Taxikáři jsou tady elita...



Pláže
Myslela jsem si, že pláže jsou prostě všude kolem dokola Kuby... nejsou. Jsou jen na některých místech, jinak jsou mořské břehy kamenité a koupat se pak moc nedá. Vyzkoušeli jsme pláže dvě, ve Varaderu, kde je asi 30km pláž s retro hotely podél. Samotná pláž je hezká, ale to prostředí okolo se mi vůbec nelíbilo. Pak jsme byli na jižním pobřeží na plážích pod městem Trinidad a to už bylo jiné kafíčko... malé korálové pláže, na některých byly i služby jako slunečníky a bar.

Počasí
Byli jsme na Kubě prvních 17 dní v lednu a počasí bylo asi jako naše české léto. Občas bylo zataženo, občas pralo slunce a večer byla občas zima na mikinu a dlouhé kalhoty. Někteří turisti nosili i tenké péřovky, ale to mi teda přišlo přehnané. Každopádně je dobré to nepodcenit a vzít si do karibiku i něco teplejšího, tam si rozhodně už nic nekoupíte. Určitě to nebylo počasí na každý den na pláži, některé dny i foukal celkem studený vítr, takže byla zima i na sluníčku.

Bezpečnost
Kuba má jednu z nejnižších kriminalit na světě. Je tu opravdu bezpečno, samozřejmě není dobré se v noci procházet ověšený foťákama v zapadlých uličkách Havany, ale stačí stejná obezřetnost jako u nás. Pokud je někdo agresivní, maximálně verbálně, ale násilné činy jsou tu velmi ojedinělé.




Pokud máte nějaký dotaz, na který budu znát odpověď, klidně to zkuste, pokusím se odpovědět...

14. března 2018

El Nicho

Po cestě zpět na Varaderské letiště jsme se ještě rozhodli zastavit se u vodopádů El Nicho, sice nás to stálo menší dohadovaní se s taxikáři, protože většina taxiků jsou veteráni, a těm se moc do hor jezdit nechce, ale podařilo se a stálo to za to.










tradeskancie tu rostou jen tak, jako plvel, to mě nikdy nepřestane udivovat...

A tillendsie místo jmelí







Turistů tady bylo málo, což byla po Trinidadu příjemná změna a vodopády tu jsou opravdu dechberoucí.


Ta příroda to stejně umí naaranžovat nejlíp!


Tuhle krasavici jsem si uloupla a propašovala v taštičce s lékama domů a teď jí mám v aerárku nad stolem a pečlivě se o ní starám, není nad uloupené rostlinné suvenýry...



Tak a to byla rozlučka s Kubou jak vyšitá.




Už se jen dopravit na letiště tímhle žlutým bourákem a počkat na 30 hodin zpožděný let zpátky do našeho kapitalismu. Ani nevíte jak jsem se tentokrát těšila domů. Kuba je krásná, má úžasnou přírodu a celý je to tady jak cesta do minulosti, ale docela mi ty tři týdny stačily a jsem ráda, že jsme jí stihli včas a jak říká Tom, že "to máme udělaný".