31. prosince 2017

Za divem světa

Jet do Peru a nenavštívit Machu Picchu, to by asi bylo zvláštní, ale upřímně, neměli jsme od toho daleko. Stašně nemám ráda turistická místa a průvodce si většinou pořizuju hlavně pro to, abych věděla, kam nejezdit. Ale Tom to strašně chtěl vidět a kamarádi nám říkali, že to musíme dát, tak jsme to teda do našeho itineráře zařadili. A řeknu to hned na začátku, udělali jsme dobře, bylo to krásný, i přes ty davy.


Romantickým vláčkem jsme ale nejeli, protože to je fakt hodně drahý. Zvolili jsme pro dopravu trochu míň pohodlnou cestu mikrobusem a pěšky a bylo to o dost dobrodružnější. Autobus jel 6 hodin přes hory a závěrem si dal klikatou prašnou cestu 300 metrů nad střží, kde se nevyhla dvě auta proti sobě.



Od konečné autobusu na zastávce Hydroelectrica se pak jde ještě asi 12 km po kolejích do městečka Aquas Calientes přímo pod Machu Picchu.



Všude okolo úžasná džungle a taky konečně teplo a vlhko.



Tady jsem měla trochu pocit, že jdu po železničním mostě mezi Všenorama a Mokropsama a pode mnou teče Berounka...


Občas se hodně v dálce ozve dlouhé houkání a pak projede Peruvian Expres... to jsem zase měla pocit, že jsem na Stopě Xapatánu (pamatujete si ten pořad někdo?)




Tillandsie tu rostou úplně všude, i na elektrickém vedení, jednu krásnou jsem našla ležet na kolejích, neodvážila jsem se si ale žádnou rostlinu vzít s sebou...



Tam uprostřed nahoře je Machu Picchu, to jsme ale po cestě tam ještě nevěděli, protože to není vidět...



Aquas Calientes
 V Aquas Calientes jsme měli zamluvené ubytování a brzy ráno odsud vyazili nahoru na Machu.


Ranní vyhřívání


Hory v kombinaci s deštným pralesem je neuvěřitelná podívaná




Představovala jsem si to úplně jinak a do teď mi zůstává rozum stát, jak mohl někdo uprostřed pralesa vybudovat něco tak obrovského a propracovaného.



Cesta ke SLuneční bráně



Machu Picchu od Sluneční brány



Ráj bromélií


Myslela jsem že fotky lam na Machu Picchu jsou jen fotomontáže... ale mají tu důežitou práci sekaček trávy



Když jdete kolem řeky Urubamba po kolejích Posvátným údolím do Aquas Calientes, Machu Picchu vůbec není vidět a vlastně jsme ani netušili, kde přesně je, o to větší je to překvapení, když se pak shora podíváte do údolí a vidíte, že jste ho vlastně úplně celé obešli


Machu Picchu bylo postaveno v 15. století pro Inckého krále Pachacuti, místní obyvatelé o něm vždy věděli, ale ukázali ho až v roce 1911 americkéhu historikovi Hirhamu Binghamovi





Posvátné údolí řeky Urubamba







Kdo by to byl odsud řekl, že tam nahoře je div světa


30. prosince 2017

Pastoruri

je ledovec který tu je a brzo nebude...



Vydat se na výlet k ledovci Pastoruri nám doporučil spolubydlící v huarázském Airbnb, student PhD. který se právě ledovcem a jeho vlivem na okolí zabývá. Jediná možnost jak se k ledovci dostat byla opět s průvodcem, po cestě byla ještě zastávka na prohlídku největších bromélií na světě a pak nás vyložili na parkovišti, odkud vedla dlážděná cestička až k ledovci. Tomáš tentokrát zůstal v posteli, aby konečně vyležel angínu, kterou si přivezl a chudák o tuhle nádheru přišel.






Nojo, byl to trochu turictický zážitek, ale v těch 5 tisících metrech mi to ani nevadilo, byla jsem ráda, že jsem se pomalým tempem a s hlubokými nádechy doploužila až k ledovci. A bylo zajímavé pozorovat ostaní účastníky zájezdu z nejrůznějších koutů planety, jak se s touhle procházkou popasovali oni.

Naštěstí jsem s sebou měla koka povzbuzovač na žvýkání, trochu to pomáhá, i když mám dojem, že je to spíš placebo :-)



Každého, kdo tvrdí, že globální oteplování neexistuje bych poslala sem na Pastoruri, místní se následků roztání ledovce dost děsí, za 10 let už tu po něm nebude ani památky...
Dřív se sem dokonce jezdilo lyžovat, ale za posledních 30 let se ledovec o 25% zmenšil a v zimě už ani nepřirůstá, takže by se mu prý už ani nemělo říkat ledovec. Vědci tu zkouší různé metody, jak ledovce zachránit, třeba pokrytím izolační vrstvou pilin, ale všichni se shodují, že všechny andské ledovce prostě časem roztají a pro místní ekosystém to bude velký problém.

Andská panoramata z vyhlídky v 5120 m n.m.

Byl to krásný zážitek, nikdy jsem takhle vysoko nebyla a ty andská panoramata... já jsem prostě víc na hory než na moře. Co vy?