20. července 2017

Cesta nad mraky

Občas je dobré, vydat se za hranice všedních dní, neřešit e-maily, položky z to do listu aspoň na chvíli hodit za hlavu a trochu si hrábnout na dno svých sil.
Hodit batoh na záda, vzít hůlky/cepín, nazout pohory/mačky a vydat se na kopec, nad mraky a řešit jenom ty nejzákladnější věci jako jak popadnout dech, počasí, oblečení a jak si dojít přes sedák na záchod.







Mám to štěstí, že mám kamarády horolezce, které občas svolí a vezmou i svoje kamarády-lemry někam do hor. Mají můj obdiv, protože já být jima si nás na triko teda nevezmu.  







Tentokrát nám Ondřej s Janou naplánovali výstup na Grosses Wiesbachhorn, s přespáním na Heiner-Schweiger-Hause ve výšce 2008 m n.m. kde jsme měli jak já říkám trpasličí ubytování - lager pokoj se spoustou paland. A pár z nás už taky slušnou výškovou nemoc.



Počasí moc nevypadá na červenec, v tuhle dobu měl být sníh až nad 3000 m n.m., takže se nám podmínky trochu ztížily, v sedm ráno nasazujeme mačky už u chaty a začínáme zmrzlou déčkovou ferratou, která nakonec odradila půlku naší lemra-výpravy, ta to při představě, že takhle to bude až nahoru, rovnou vzdala.





Já si ale řekla, že se teda jen tak nevzdám 50 metrů za chatou a jako hrdý Budžes vytrvám! 




Ledová skála se naštěstí po pár stech výškových metrech přehoupla ve sníh a otevřely se nevídané výhledy na Mooserbodenské přehrady a okolní kaprunské ledovce... 


Pak už jen projít mrakem

a stoupat


a stoupat a stoupat

až nad mraky


Grosses Wiesbachhorn - 3564 m n.m. - dobit!



Prostě vylézt jednou za čas na pořádnej kopec je neuvěřitelnej dobíječ energie a dodává to pořádný nadhled, doslova, skoro jsem zapomněla, jaký to je!







A pak "seběhnout" 1500 metrů zpátky k přehradě a nevěřit tomu, že jsme to zvládli...



V kalendáři červenec, nahoře tak únor a po cestě duben...





Díky, hory, za vlídné přijetí a otevření své náruče a obzorů, je to ale krásně na světě!

19. července 2017

Schody do nebe

Pokaždé když jedu po žižkovské cyklostezce, můj pohled spočine na vysokém domě nad strání u viaduktu ke kterému vedou dlouhé tajuplné schody. Už dávno ale tyhle schody do nebe nikam nevedou, původně se po nich dalo vystoupat z Husitské ulice, projít domy a dostat se tak do Řehořovy ulice. Už dlouho je ale spodní část zastavěná zdí a ze zahrady se schody se stal mrtvý zapomenutý cíp. 



Miluju tyhle záhady a zvláštní zastrčená místa ve městě, které samy vypráví svůj příběh, stačí mít trochu fantazie...


Hodně dlouho byla tahle zahrada tak zarostlá, že už ani ty schody nebyly vidět. A minulý týden jedu po viaduktu a koukám, že něco se začíná dít, vidím schody, nevidím křoví a postupně se stráň proměňuje opět v kultivovaný cíp žižkovské zeleně. To ve mě vzbudilo zvědavost zkusit se o tomhle místě dozvědět trochu...


a pan Google začal tahat esa z rukávu

Jeden kluk architekt se mě kdysi snažil okouzlit svými znalostmi o žižkovské architektuře a o těchto schodech mi říkal, že se tu natáčel film Juraje Jakubiska, tenkrát jsem mu moc nevěřila a tak trochu ho podezřívala, že si to všechno vymyslel, promiň, Jiří, jestli to teď čteš!


Měl pravdu, ten kluk, v roce 1967 se tu natáčel Jakubiskův debut Kristove roky. Dohledala jsem i pár fotek...


Pokud byste se na tenhle film, který patří do Československé Nové vlny chtěli podívat, našla jsem ho na uložto. Je trochu ulítlý a nasnímaný velmi zvláštně s vysokým kontrastem bílé a černé, ale má atmosféru.


tady jsem náhodou zachytila výsadbu nových keřů, zahradníci ale měli zrovna asi pauzu...
a tady je vidět zatarasený původní přístup ke schodům z Hustiské ulice


Trochu mě svrběly prsty přelézt plot a podívat se do zahrady osobně, nakonec jsem se tedy udržela, ale stejně doufám, že jednou třeba bude branka náhodou otevřená...




No a včera jedu na Bertičce do práce a koukám, zámečník zrovna na schodech přidělává nové zábradlí, to už jsem ani nečekala, že to takto dotáhnou!






Tak až pojedete po Žižkovské cyklostezce, nezapomeňte se kouknout na schody do nebe a představit si, co všechno se na nich asi odehrálo...

Máte také nějaké takové tajuplné místo, které vás přitahuje?


PS. update dva dny po té...

průchod se nekoná :-/


14. července 2017

Lapené léto



Bublinky s květy, to je vám taková krása! Takové šperky jsou do Zahrady na niti jak stvořené, nemyslíte? A tak jsem opět neodolala, občas mi připadá, že za chvíli bude Zahrada spíš klenotnictví než květinářství, ale některým kouskům se prostě nedá odolat...

Bublinky z průhledné pryskyřice jsou z dílny Denisy Vášové, původně vystudované zahradnice, se kterou jsme se těsně minuly při studiu zahradní architektury. Denisa před čtyřmi lety objevila šperky z pryskyřice a tak jí okouzlily, že začala zkoumat, jak si vyrobit vlastní kousky. Proces to byl vcelku zdlouhavý, protože, jak mi prozradila, nezávisí jen na dobrém odlití bublinky a jejím následném zpracování, ale hlavně na procesu optimální přípravy květů, aby byly krásné i sušené, nebledly a vypadaly jako živé. Trvalo tak několik let, než si Denisa přišla na svojí cestičku a dovedla tenhle květinový šperk k dokonalosti. Její bublinky na mě působí úplně magicky, prostě léto lapené do bublinky. 

sedmikrásková bublinka 

bublinka s mixem květů šeříku
bublinka s orlíčkem

bublinka s kvítky šeříku


bublinka s růžičkou a poupátkem
bublinka s bodlákem

bublinka s květem růžového kaštanu

bublinka s nevěstiným závojem

bublinka s růžovým orlíčkem

bublinka s pryskyřníkem

bublinka s růží

bublinka s třešňovými květy


Květinové bublinky jsou tak krásné, že člověk neví, kterou by si vybral dřív. Každý kousek je originál, neexistují dvě úplně stejné bublinky a s ročními obdobími se bude proměňovat i nabídka rostlin uvnitř zalitých, prostě podle toho, co zrovna Denisa nasbírá a usuší. Květy jsou ošetřené proti UV záření, ale i tak by se šperky neměly uchovávat na slunci, lepší je mít třeba zavřené v šuplíku, když je zrovna nemáte pověšené na krku, aby sluncem nebledly. Každá bublinka je zavěšená na nerezovém řetízku a je prakticky nerozbitná.

Květinové bublinky jsou už teď k dostání u mě v Zahradě na niti nebo na eshopu. Průběžně se samozřejmě bude nabídka proměňovat...





Taky jste tak okouzleni jako já? Zatím jsem si nevybrala, která bude moje, protože upřímně, bych chtěla všechny... ale jedna rozhodně bude...