24. května 2014

Zamčené zahrady se znovu otevřou

Jestli ještě nemáte plán na tento červnový víkend, máte jedinečnou možnost vstoupit otevřenými dveřmi do běžně pro veřejnost zamčené zahrady během již tradičního Víkendu otevřených zahrad, stačí si jen vybrat.



Minulý rok jsem navštívila Zámecký park a zahradu ve Ctěnicích, nemaje auto to byla z Prahy nejdostupnější varianta a rozhodně jsem nelitovala. 

V roce 2007 obnovený zámecký park nebo spíše parčík vás svojí rozlohou neunaví, je vcelku malý, díky malému měřítku se tu člověk neztratí, přesto tu ale najdete všechny náležitosti zámeckého parku. Romantické parkové prvky jako jezírko, skály či potok s můstky a převislými vrbami plynule přechází do formálněji členitého prostoru s pobytovým trávníkem (dost mě mrzelo, že jsem s sebou neměla piknikový koš, deku a knížku) a alejí starých jabloní odrůdy s poetickým názvem ´Matčino´ z 30. let minulého století na kterou navazuje jednoduchý altán a novodobá štěpnice šachovnicového tvaru.





Celý park je koncipován velmi jednoduše bez zbytečných kudrlinek a až na část kolem potoka je úplně prostý květinových výsadeb. Čistota a jednoduchost koncepce na mě moc zapůsobila, člověk lépe vnímá prostor, atmosféru a historii místa a není rušen pestrými záhony. Nutno dodat, že autoři studie obnovy Zámeckého areálu Tomáš Jiránek a kol. jsou držiteli ocenění Grand prix Obce architektů za rok 2007. 



Ale nebojte, ani o květiny nepřijdete, stačí projít živým plotem, navazujícím na starobylou zámeckou zeď obklopující celý park a ocitnete se v Zámeckém zahradnictví pana Fouse, odborníka na pereny (trvalky). Najdete tu záhony hýřící všemi barvami, pastvinu pro motýli, malou vinici i původní a plně funkční skleník s komínem. Zahradničí se tady v duchu starých tradic, poctivě a s láskou. Samozřejmě si tu můžete nějakou tu krásu také nakoupit a přivést domů! Hned bych si pořídila nějakou pěknou pivoňku, kdybych jí jen měla kam zasadit...




Ctěnice můžete navštívit nejen o Víkendu otevřených zahrad, mají otevřeno každý den 10 - 18 hodin, takže se tam můžete vypravit kdykoliv. To je možná lepší využít k návštěvě nějaké soukromé, normálně nedostupné zahrady... 

Tak co, vybrali jste nějakou?



18. května 2014

Umění je nejbližší soused divočiny

hlásá nápis na zdi u vchodu do Natur-Park Schöneberger Südgelande a nemůže být v tomto případě výstižnější. Jestli Němci mají něco, co jim závidím, je to cit pro využití potenciálu původního genia loci místa k novému účelu.

"DIE KUNST IST DER NACHSTE NACHBAR DER WILDNIS"

A tak se stalo, že starý dopravní uzel Tempelhofské železnice v jižní části Berlína nejdříve 50 poválečných let pustnul a zarůstal trávou a stromy, aby byl poté v roce 1999 upraven a přetvořen v parkovou oázu s netradičním železničním duchem, kde se setkává příroda s industriální krajinou. Jak prosté a originální může být využití brownfieldu.


výhled z věže vodní nádrže z roku 1935
Někdo by si možná řekl, co má železnice co dělat s uměním...

8. května 2014

Zalévat jednou za 20 let

Tak tomu říkám bezúdržbové pěstování! Ne každému se podaří vytvořit uzavřený ekosystém s tak vyváženým poměrem složek, že je naprosto funkční. Osmdesátiletému Britovi Davidu Latimerovi se to podařilo.


Well done Mr. Latimer!
Na velikonoční neděli roku 1960 vzal obří 40 litrový skleněný demižon nasypal do něj zeminu a pomocí drátů zasadil několik odnoží pokojové poděnky (Tradescantia), kterou zalil decilitem vody a zašpuntoval. V roce 1972 pak demižon ještě jednou otevřel, aby přidal ještě trochu vody.