11. května 2017

Pokojovky ve Vnitroblocku

Druhou květnovou neděli jsme se s několika dalšími prodejci sešli v holešovickém Vnitrobloku a zpříjemnili tak víkend snad nejen sobě festivalem Pokojovky.

"Pokojovky jsou prodejní festival věnovaný rostlinkám domácím. Jsou oázou pro všechny florofily, kteří si u nás můžou sehnat nové kámoše do květináče, květináče samotné, misky, vázy, kosmetiku, knížky a znalosti díky zeleným workshopům." píšou pořadatelky Zuzka a Rozi, které stojí za tímhle rostlinným projektem


Tady tedy pár fotek z této milé akce:




Tyhle miloušové od Rostlinářství mi učarovali, ale než jsem se stihla rozkoukat byli všichni fuč... 


Plevelné kytky... když nemáte čas naškubat si svůj vlastní guerilla pugét...
Ať žije beton! Lulo Face
Tyhle krásné a originální Bottles náhrdelníky od Nikoly Finkeové jsou k dostání i u mě v Zahradě na niti

Dají se naplnit čímkoliv a vypadá to parádně

Tyhle krásný pryskyřníky od žižkovského květinářství Green Decor jsem koupila mámě ke dni matek, neodolala jsem a sobě si také pár koupila (skamarádila jsem je s řasokoulí v erlence) a mám je ve váze ještě dneska, vydrželi víc jak 10 dní!

Holky z Kašmidaš a HNST.LY



Nautilusky
Nejroztomilejší návštěvníci!

Součástí byl i "zelený swap" řízků rostlin

Díky všem zúčastněným za milou atmosféru, bylo to moc fajné!Tak snad bude nějaký další ročník!


10. května 2017

Arte Levite

Kdysi dávno jsme se segrou chodily do Sokola, zhruba tam moje pohybová kariéra skončila. Z těláku jsem měla vždycky dvojky, protože jsem nikdy neudělala hvězdu ani stojku a moje skóre v počtu sedů lehu za dvě minuty bylo tristní. Můj vrchol byl kotoul plavmo. Teď mi to teda připadá vtipné, že naše tělocvikářka měla sešit s tabulkama, kolik kdo podle věku musí skočit/zaběhnout/přeskočit a podle toho se reálně řídila, tehdy jsem ale měla hrůzu z toho, že zkolabuju při dvanáctiminutovce běhu kolem Střeleckého ostrova. Nakonec jsem měla vždycky dvojku, ale jen proto že jsem chodila do toho Sokola, no...

Eva byla v pohybové kariéře mnohem úspěšnější a cílevědomější, než já, chodila na balet, na kajaku jí to taky vždycky šlo líp než mě... a nadšení pro náročné fyzické aktivity jí drží dodnes i když vystudovala matfyz a ne taneční konzervatoř. Kromě swingu, salzy a windserfingu se před pár lety zamilovala do akrobacie a to by nebyla ona aby do toho nešla naplno. Nyní je součástí umělecké skupiny Arte Levite, s kterou tančí na šálách...


Už jsem jejich vystoupení viděla x-krát a stejně se mi vždycky tají dech... nejen jestli nespadnou, ale kde na to berou sílu, jak se tam nahoře udrží a ještě u toho vypadají tak ladně...

Pokud jste akrobacii na šálách nikdy neviděli na živo, doporučuji to napravit! Máte příležitost hned za týden přijít do krásných prostor kostela svaté Anny Pražské křižovatky, kde holky z Arte Levite uspořádaly benefiční vystoupení. Vstupné je dobrovolné a půjde na dobrou věc!

Jste srdečně zváni 17. května od 18:30!

6. května 2017

Ferdinadovy zahrady


Možná už jste zaznamenali tenhle nový pořad o zahradách, který každou sobotu běží na České televizi. Pokud ne a zajímají vás zahrady nebo dokonce zahradu máte, moc doporučuji se podívat.


Fredinand Leffler a zahradník Honza Václavek

V osmi dílech ukazuje zahradní architekt Ferdinad Leffler s pomocí různých profesních kolegů a zahradníků, jak se vlastně takové zahrady navrhují, realizují i užívají. 

Ferdinand Leffler a zahradní architektka Jana Pyšková

Mám z tohoto osmidílného seriálu vážně radost, protože je to konečně pořad o zahradách na úrovni. Ukazuje, co všechno je vlastně náplní práce zahradního architekta a jak moc záleží na vizi, krativitě, řemeslu, dobré realizaci a také osvícenosti zákazníka. Dozvíte se v něm základní principy navrhování různých typů zahrad, jak přistupovat k okolí, které je také součástí zahrady, jak používat různé typy rostlin a materiálů a jak se nad zahradou zamyslet celkově. Je strašně důležité si uvědomit tu propojenost všeho se vším.
Ferda to dělá zábavně, nechodí okolo horké kaše, umí říct podstatné a nezachází přitom do přílišných detailů. Zároveň jsou ale součástí třeba skici řezů jak zasadit strom, poskládat suchou zídku nebo položit šlapáky do trávy...

Některé ukázané zahrady mi jsou bližší, jiné méně, ale o to ani tak nejde, hlavní je to, že se třeba podaří alespoň trochu dostat mezi lid nějaké povědomí o tom, jak může vypadat funkční zahrada a že to, co se v našich končinách často zahradou nazývá už často neplní svůj účel. Kdyby měl tenhle pořad zachránit jedinou zahradu od vzorce trávník - bazén - tújový plot a ušetřit jednu vzrostlou jabloň od zbytečné skázy, tak by stál za to.

Klobouk dolů, dala bych tento pořad povinně ke shlédnutí všem majitelům zahrad u nás :-)



Ze zatím pěti odvysílaných dílů se mi asi nejvíc líbil díl o venkovské zahradě a díl o malé městské zahradě.


Podívejte se na Ferdinandovy zahrady a napište mi, co vás zaujalo, překvapilo nebo inspirovalo, moc by mě to zajímalo...





5. května 2017

Report ze štafety vol. 2

Díky moc vám všem, kteří jste se zúčastnili čtvrteční Rostlinné štafety a přispěli svojí troškou do mlýna! Sešlo se vás opravdu hodně, stejně jako rostlin, řízků, sazenic a semínek. Bylo toho tady tolik, že jsem některé ani nestihla zaznamenat! 

Tak tady malý fotoreport 


číst popisky a příběhy štafetovek, je to nejzábavnější

byli i kaktusy a semínka

Anička a Myyna také přispěly, dokonce monsteří troškou do mlýna

Marie ulovila mimi litchi a úplně zazářila!

byly chvíle, kdy jsme se do Školské skoro nevešli


debata nad řízkem nějaké cizokrajné rostliny dovezené z daleka


tahle diffenbachie vypadala chvíli bezprizorně, ale jen chvíli

Helena si dala záležet nejen na výpestkách ale
krásně ztvárnila i cedulky

asi nejmladší účastník štafety a náruživý pěstitel 

kytka od inťošky, to chceš!


sazenice superpálivých čili papriček


pryšec byl hodně žádaný úlovek

a těchto 17 pileí už má také své nové majitele

Atmosféra byla moc příjemná, tak doufám, že si to brzy zopakujeme. 
Už plánuju další štafetu na konec června, tak zatím můžete pěkně množit, pěstovat a řízkovat, ať máme zase co směňovat!

Rostlinám zdar!

27. dubna 2017

69 tisíc kroků


asi tolik kroků jsme my tři - Olívka, Myyna a já - udělaly za ty tři dny v Budapešti. Chodit po městě pěšky je nejlepší způsob, jak ho poznat a když k tomu máte takovou zapálenou průvodcovskou duši jako je Olívka, která vás protáhne všemi kouty města, tak je to to nejlepší, co si člověk může přát!

Tak tady prosím to nej, co jsme v Buda i Pešti viděly:


zelený most Svobody se stal mým oblíbeným 

krásná budova tržnice 

jsem si říkala, jestli turisti za 100 let taky budou pózovat v našich hypermárketech a nákupních galeriích, si to moc neumím představit...





























Paprikoš zelenoš i červenoš super pálivoš!


víkendové blešáky v průchodech


zvláštní atria, dvorky a pavlačáky

vlezly jsme kam to šlo

kam to nešlo jsme aspoň nakoukly



parčík s velmi povedenou tulipánovo - pomněnkovou výsadbou





Olívka, znalkyně místních obchůdků, nás protáhla výběrem těch nejlepších, aby si taky užily i naše peněženky! (Art on me)

Vintage sekáče jsou teda něco, autenticita se pozná podle množství molů

Vintage Retrock 

PSTR store kde jsme se zamilovaly do náhrdelníku králíčka co se do něj dá schovat tajné přání jak z Alenky v říši divů 
a kde jsem si pořídila tyhle krásný brožičky








není ona francouzska?

Olív lovila v antiku sošky

já baňky...


tenhle most se neokouká, takže mám fotku pokaždý, když jsme ho překročily

večer je potřeba zajít do místních pouličních langošových občerstvoven a barů


a navštívit vyhlášené ruinpuby - vybydlené domy plné barů, zákoutí a dobré hudby

ten nejvěhlasnější je Szimpla







atmosféra těžko popsatelná

k pivu nám tu promítali stará němá domácí videa, bizáááár

u holiče je tu o půlnoci narváno





naše sličná průvodkyně

nekonečný parčík ve městě

vlezem všude!


antik blešák


no řekněte, vlezli byste sem?
a uvnitř je přitom ruinpub Mazel Tov

nejlepší falafel co jsem od Tel Avivu měla




2 holubičky na dunajské náplavce


sice jsme všude chodily pěšky, ale do metra jsme se šly aspoň podívat

výstup k Citadele trochu připomíná výstup na Petřín




má tý Budapešti plný brejle!



v ruinpub Extra jsme si daly poslední oběd



a zjistily jsme, že za ty tři dny jsme si Budapešť zamilovaly
Budapešť má hodně paralel s Prahou, jen je tu všechno takové větší metropolitnější a měla jsem pocit, že je to tu autentičtější, neskanzenové a živější. Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale Budapešť je, co se živosti týče, víc cool než Praha, i když bych samozřejmě nikdy neměnila ;-)

Kesenem Olívko za azyl, za perfektní program, za saunu a hlavně za těch pár let, o který jsme si tímhle víkendem prodloužily život! <3

Egészségére!